Film Nebeský gauner je víc než jen akce s Tomem Cruisem. Hned v úvodu je scéna, kdy pilot záměrně vypne autopilota a „vyrobí“ turbulence. Cestující šílí, ale letadlo je pod kontrolou. Jen zábava. Jen divadlo. Přesně jako každodenní zprávy, co nám běží na monitorech. Vše tak „reálné“, že se to ani nemusí stát, stačí tomu uvěřit.
Všechno je součástí hry. Skutečnost, že film byl „inspirován skutečnými událostmi“, jen potvrzuje, že se nic neděje náhodně. V systému musí být každý zaměstnaný, armáda, policie, zpravodajci, soudy, média. Aby byla zaměstnaná policie, musí být konflikty. Aby mohla drogová jednotka pracovat, musí někdo ty drogy pašovat. Aby média měla co vysílat, musí být atentáty, pohromy, napětí, nepřítel. A aby se to všechno zaplatilo? Stačí mít „věrného diváka“, daňového poplatníka.
Ve filmu je to krásně vidět: nikdo vlastně ani bojovat nechce. Všem jde jen o peníze. Zbraně se prodávají dál, oběti se recyklují, příběhy se vytvářejí. Tajné služby sledují, co frčí a podle toho píšou scénář na zítra. Cokoli, jen aby měl divák důvod zítra zapnout obrazovku. A divák platí. Nejen penězi, ale hlavně pozorností, tou nejcennější energií, co máme.
Systém žije z toho, co sleduješ. Dáváš pozornost atentátům a teroristům? Dostaneš další. Sleduješ pohromy? Zítra je máš na stole. Poptávka vytváří nabídku i v realitě. Proto se násilí, konflikty a krize stále vrací. Ne proto, že by „někdo zvenčí“ chtěl zlo, ale proto, že my sami o to (nevědomě) stojíme.
Celý systém je geniální past. Lidé mají strach z prázdna, z ticha, z nicnedělání. Jenže právě v tom tichu by mohli slyšet sami sebe. A to systém nechce. Proto dává show. A dokud se díváš, show pokračuje.
Závěrem? Dokud budeme věnovat svou pozornost násilí, válkám a katastrofám, systém nám je bude znovu a znovu vyrábět. Jen aby nás udržel mimo sebe. Mimo svoji tvořivost. Mimo svobodu. Protože ve chvíli, kdy se přestaneme dívat, začne vznikat realita nová. Naše vlastní. Bez scénáře.
